Sebejistá # 1

20. listopadu 2011 v 21:24 | Katherine.

Svatba prince Williama a vévodkyně Kate Middletonové v Buckinghamském paláci se stala téměř legendou. Sledovalo ji na obrazovkách miliony lidí, ti zvídavější se dokonce vydali přesvědčit na vlastní oči, zda si doopravdy řeknou své vysněné "ano." Někdy ale nemusíte mít štěstí jako Kate, že si vás všimne sám budoucí král na prestižní škole Saintandrewské univerzity ve Skotsku, kde oba studujete dějiny umění. Někdy stačí, abyste si vzali českého senátora, a váš život bude jako z pohádky. Dlouho jsem tomu sama věřila. Ale ne vždycky najdete to krásné zakončení: "Žili šťastně až do smrti."
"Není nutná svatba za miliony. Stačí za tisíce," tvrdila moje matka, ale nakonec se stejně peněžní částka vymkla kontrole. Začalo to nevinným propůjčením sálu na pražském hradě, občerstvením pro stovky hostů, výzdobou, svatbám sluší elegance, barevná harmonie i jemnost a končilo to dokonalými šaty, které pro vás samotnou navrhla sama Sarah Burtonová.
Někdy se vymkne kontrole i verbální vyjadřování. Pokud budete dávat svou lásku najevo vašemu partnerovi s kamennou tváří, novináři a fotografové, co stojí na každém rohu a hledají sebemenší chybičku, co by zítra mohli použít na hlavní stránku bulvárních plátků proti vám, takže se otiskne něo podobného jako: Dcera senátora Patáka, proč nepřeje rodičům svatbu? I to jsem se naučila ignorovat a věřit sama sobě. Když se rodiče brali poprvé, měla jsem strach. Všude se blýskaly odlesky fotoaparátů, reportéři s vámi chtěli udělat rozhovor a každý byl tak nedochvilný, když jsem měla přednést svůj proslov. Už jsem viděla, jak rázem ztratím řeč, když se na mě budou upírat všechny ty pohledy lidí, co jsem jakživo neviděla nebo jak uklouznu na vysokých podpatcích po mramorové podlaze, až budeme s nevěstou scházet dolů po schodech vstříc jejímu choti. Teď už se to zdálo jako každodenní vstávání do školy, snídání a ranní hygiena, zcela normální a přirozené, i když to bylo teprve podruhé. Rodiče si přislíbili lásku už před několika lety, ale mezitím se rozvedli, kvůli otcovým špatným vlastnostem, kterých mimochodem nebylo málo, ale naopak byly přímo vynikající pro budoucího prezidenta České republiky, pokud samozřejmě bude zvolen, a o tom nepochybujte. I tak jsem se nemohla zbavit pocitu, že si bere maminku jen proto, aby dokázal světu, jak mu záleží na rodině a obětoval by pro ni cokoli. Co by asi ale řekla celá země, kdyby věděla, jaký má vztah k příbuzným doopravdy?
Zahleděla jsem se do davu očekávajících a snažila se nalézt útěchu ve známých tváří. Ano, na konci uličky mezi svatebčany stál tatínek ve skvěle padnoucím saku, usmíval se spíše do objektivů, než na manželku, jež měl poprvé možnost zahlédnout v luxusních šatech. V první řadě stál, nebylo pochyb, že je to on, Ondřej Šafránek, můj dlouholetý přítel, stejně krásný, jako obvykle. Hnědé vlasy zastřižené na přesně ideální délku, sahající částečně i do očí mu ladně splývaly podél andělského obličeje. Chodili jsme spolu snad od doby, co jsme se vybatolili z plenek a já si byla naprosto jistá, že on je ten chlapec, se kterým jednou založím rodinu a budu šťastná, ne jako moji rodiče, budu doopravdy šťastná, se vším všudy. Navždycky. Vedle něj se trochu neposedně pohupovala Veronika, moje nejlepší kamarádka, do rytmu hrající hudby. Zrzavé vlasy měla upravené do drdolu a světle zelené šaty, trošku mimo můj vkus, ale budiž, jí skvěle ladili k velkým náušnicím do tvaru velkých srdíček.
Zhluboka jsem se nadechla. Ano, teď začíná můj nový život. V téhle místnosti jsou všichni lidé, na kterých mi doopravdy záleží, nepočítám samozřejmě reportéry a podobně, které by určitě tatínek vyměnil za cokoli na světě. Někdy jsem měla pocit, že by mě, bratra Michaela, sympatického osmnáctiletého mladíka s milou tváří i maminku, vyměnil za jediný pozitivní článek do novin o jeho kampani. Upřímně jsem se trochu bála, zda Michael na svatbu vůbec dorazí. Byl tomu už rok, co se od naší rodiny kvůli nejasnostem s "hlavou rodiny" pohádali a on si našel vlastní byt a vlastně i celý nový život mimo rodinu Patákovu. Chytrý to chlapec.
Ulička byla u konce. Můj děda předal s předstíraným nadšením ruku mé matky novomanželovi. A pak už se opakoval klasický obřad, jako tenkrát. Celé to bylo vlastně jako tenkrát, jenže dříve s námi ještě bydlel Michael, otec neseznámil svět se svými nově smýšlejícími nápady, jak zachránit celosvětovou krizi, barvy síně byly laděny do růžova a já neměla před nástupem na střední školu. Jak ráda bych ještě jednou opakovala život, co jsme vedli. Ale jak můj bratr často připomíná, minulost a přítomnost není totéž. Zařadila jsem se mezi Veroniku a Ondru, který mi stiskl ruku a zašeptal mi do ucha lichotku, jak hodně mi to sluší. I přes to, že se moji rodiče brali, cítila jsem se šťastná. Neměla jsem nic, co by mi mohlo chybět. Za chvíli začnu navštěvovat nejprestižnější gymnázium v Praze, kam chodí Ondra do třetího ročníku a budeme se vídat ještě častěji, než dosud.
Obřad skončil skoro rychleji, než začal, babička se počala utápět v slzách a přítomní se nahrnuli k tácům přeplněného jídlem a pitím jako hladoví supi. Zaplacené servírky v mini sukýnkách roznášeli hostům kaviár a Martini s širokým úsměvem a pózovali fotografům s domněnkou, že se možná zítra objeví v časopisech Rytmus života nebo In touch.
"Tvoje máma vypadá na pětadvacet." Zasmála se Veronika a ukousla si najednou snad půl chlebíčku s bramborovým salátem najednou. "Ty neochutnáš?"
Zavrtěla jsem hlavou. "Nemám hlad."
"Ahoj princezno," přidal se do naší konverzace Michael v nablýskaném tmavomodrém obleku. "Jak si to tady vy dvě užíváte? Mimochodem, před vchodem je nějakej cápek a snaží se sem přes ochranku dostat, říká, že je to tvůj kluk Verčo, je pěkně zhulenej."
"Ojoj," zatvářila se Veronika omluvně. "Půjdu to vyřídit."
"Počkej," chytla jsem ji za paži. "Asi jsi mi něco zapomněla říct."
"Je to dlouhý příběh."
"Chodíš se zhuleným klukem, co se dobývá na svatbu mých rodičů?" Nevěřila jsem vlastním uším.
"Teď to neřeš." Protočila oči v sloup dívka a zmizela v davu postávajících hostů.
"Za chvíli tě čeká proslov," upozornil mě bratr. "Běda, jestli to pokazíš." Šťouchl do mě.
Bylo až neuvěřitelné, jak mi chyběl. Ano, byli jsme sourozenci, dělali si naschvály, jako všichni ostatní, ale měli jsme se rádi tak hodně, že to ani slovy nešlo popsat, možná už to bylo dané tím, že rodičovské lásky jsme nikdy mnoho nedostávali. Vrátila jsem se zpátky myšlenkami ke kamarádce. Bůh ví, koho si to zase našla. Často chodila s každým, kdo se jí nabídl, ať už to byl podivín, co uznával dobu květinových dětí nebo namyšlený nácek, kterému nešlo o víc, než dostat se jí do kalhotek. A takový byl vlastně celý můj život. Strachovat se o osud Veroniky, poslouchat nesmyslná kázání rodičů a udržovat vztah s Ondrou, který ne a ne přesáhnout i po takové době chození za ručičku na další metu, ale co, vyhovovalo nám to.
"Projevte trochu radosti." Pokáral nás otec, jenž se právě vynořil se skleničkou v ruce.
"Z toho nás vynech," opáčil Michael otráveně. "Z toho "usmívejte se při každé příležitosti" se mi dělá zle."
"Klidně se na svatbě hádejte dál," napomenula jsem je. "Pamatujte ale, že máte posluchače."
Vedle nás se objevil reportér v šedém saku. V ruce měl jakýsi nahrávací prostředek. "Pane senátore," vmísil se do hovoru. "Co je pravda na vašich nedorozuměních se synem?"
"Pravda to rozhodně není," začal sebejistě senátor. "Svého synka bych za nic nevyměnil, jak často podotýkám, rodina pro mě bude vždy na prvním místě."
"Můžu se do toho také vmísit?" ozval se Michael netrpělivě. "Pro mě je také rodina na prvním místě, ale pokud považujete za top to, že vykážete syna z vlastního domu a pošlete ho na ulici, zdá se vám to dosti rodinné?"
"Co prosím?" vyjekl novinář překvapeně. "Je to pravda, pane senátore?"
"Jistě že ne," bránil se otec sebevědomě, že jsem skoro sama nevěřila, že se to doopravdy stalo. Jemu by každý uvěřil cokoli, ať by to byla sebevětší hloupost. "Můj syn jen tak žertuje, jak to má na svatbách zvykem."
"Zvlášť na těch tvých."
"Michaeli," obrátil se reportér na bratra. "Uveďte mě do situace o tom, co jste před chvílí řekl. Je to pravda?"
"Ano," souhlasil Michael. "Opravdu mě před nějakou dobou klidně poslal žít si svůj život, aniž mi odbylo osmnáct let. Tomu se v dnešní době říká rodina nade vše, víte?"
Žurnalista přímo dychtil po každém slovu a nevěřil svým očím. Netušila jsem, co to do Michaela vjelo. Nikdy o tom nemluvil na veřejnosti, nikdy nemluvil o ničem týkající se rodiny.
"Odejdi, hned," poručil otec nepříjemně. V očích mu přímo hřmělo.
"Vidíte?" přisadil ještě bratr. "Nejen, že mě vyhostí z bytu, ale i z vlastní svatby. No není to špatný sen?" Pak s úsměvem odešel.
"Takže," otočil se senátor k reportérovi. "Kolik bude stát, aby se to neotisklo?"
"Ty jsi fakt neuvěřitelnej," Sykla jsem směrem k otci a uháněla za Michaelem. Vykázat ze své svatby syna je jedna věc a podplácet novináře druhá, ale to hlavní je to, že i přesto, že bratr tuhle hádku začal, bude otec vždycky ten, kdo zničil naší rodině základy.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 BuffynQa » btvsweb BuffynQa » btvsweb | Web | 21. listopadu 2011 v 21:12 | Reagovat

Děkuji, aj ty budeš mat taků..a ještě lapšiu dokonce :-*¨!

2 Hannah Hannah | Web | 21. listopadu 2011 v 21:46 | Reagovat

Ahoj, dej mi prosím ozdobu http://vanocni.datart.cz/hana-varejkova-si-preje-digitalni-zrcadlovka-nikon/
díky, ráda oplatím...:)
PS:Je to krásný obrázek :)

3 Becky Becky | Web | 21. listopadu 2011 v 21:50 | Reagovat

děkujem tvu j je taky pěkny

4 Lucy0077 Lucy0077 | Web | 21. listopadu 2011 v 22:08 | Reagovat

vypadá to tu pěkně :)

5 Mery Mery | Web | 21. listopadu 2011 v 22:09 | Reagovat

díky, hezky psané

6 dulcemariacheca dulcemariacheca | Web | 22. listopadu 2011 v 17:18 | Reagovat

Jééj, moc děkuju, ale ne, bohužel to není moje tvorba :-) A ty máš taky krásný dess! :-)

7 cleisek cleisek | Web | 22. listopadu 2011 v 19:37 | Reagovat

nene..Já ne.. ;) A pěkný blog máš ;)

8 anulinnka99 anulinnka99 | Web | 22. listopadu 2011 v 20:53 | Reagovat

Ty máš taky super blog! x)

9 iLove-Bella iLove-Bella | Web | 22. listopadu 2011 v 21:06 | Reagovat

děkuju moc :D taky krásný blog

10 Lauren. Lauren. | Web | 22. listopadu 2011 v 21:11 | Reagovat

Tos psala sama? Máš obrovskej talent :)

11 Elli Elli | E-mail | Web | 23. listopadu 2011 v 7:31 | Reagovat

Ahoj!
Chtěla jsem tě poprosit, jestli bys mi neposlala ozdobičku. Oplácím všem a kdekoliv.
http://vanocni.datart.cz/ivana-kollertova-si-preje-notebook-acer/

A promiň za takovou reklamu

12 Katka Katka | Web | 24. listopadu 2011 v 15:26 | Reagovat

Prosím daruj mi ozdobu rada oplatim http://vanocni.datart.cz/martina-rosslerova-si-preje-ctecka-e-knih-iriver/
http://vanocni.datart.cz/katerina-rosslerova-si-preje-kuchynsky-robot-kenwood
Moc dekuju

13 Lucie Lucie | Web | 24. listopadu 2011 v 17:57 | Reagovat

Chtěla bych jen poprosit, jestli by jsi prosím nehlásl/a pro mého kluka v téhle soutěži a nedal/a mu ozdobu na stromeček :) .. http://vanocni.datart.cz/lukas-riha-si-preje-smartphone-sonyericsson/ ..

Pokud hlásneš, tak Ti hlas oplatím v soutěži, v které budeš potřebovat.!!

14 laurdes laurdes | E-mail | Web | 24. listopadu 2011 v 20:53 | Reagovat

Ahoj,
už od malička je mým snem stát se fotografkou, bohužel rodiče mi nemohou koupit profesionální zrcadlovku. V nedávné době jsem našla způsob, jak si splnit svůj sen. Prosím, podpoř mě tím, že mi věnuješ chvilku a klikneš na tento odkaz - http://apps.facebook.com/nivea-fotosoutez/?app_data=wall_f825149bae6bfdc979fc56f6dc9d0b43, a zahlasuješ pro mou fotku. Pokud budeš tento odkaz šířit dál, budu ti velice vděčná :)... zatím mi do vítěze chybí 800 hlasů :) takže sháním kde můžu :) ... a jestli jsem tě otravovala, to jsem vážně nechtěla :) ...ps.datart oplácim - druhý článek na blogu

15 Just Caroline* Just Caroline* | Web | 24. listopadu 2011 v 21:13 | Reagovat

Tys měla tky nick Just Caroline* ? :) To je teda dost hustý ;D

16 Lucy0077 Lucy0077 | Web | 24. listopadu 2011 v 22:21 | Reagovat

ahoj někde jsem četla u nějakého článku že jsi spala komentář k facebooku proto bych byla ráda kdyby jses vyjádřila k mému článku
http://lucy0077.blog.cz/1109/facebook-zavislost-clanek

17 tezz-style-monu tezz-style-monu | 24. listopadu 2011 v 23:23 | Reagovat

http://vanocni.datart.cz/moncicak-sarmesek-si-preje-mp3-prehravac-apple/ oplať prosím..

18 Dainn >> lovatosource Dainn >> lovatosource | Web | 25. listopadu 2011 v 13:54 | Reagovat

Máš dokonalý layout:)

19 fixky-libri fixky-libri | Web | 25. listopadu 2011 v 21:22 | Reagovat

Ahoj,já jen..máš to tam ;)

20 terezka-xp terezka-xp | E-mail | Web | 26. listopadu 2011 v 14:15 | Reagovat

nevíš co to sou reklamy?!Laskavě mi nepiš o žádnou ozdobu,a už vůbec né ke článku kam se to vůbec nehodí!!!

21 MuMie MuMie | Web | 26. listopadu 2011 v 14:31 | Reagovat

Ahoj , dala jsem si ozdobu , oplatíš ?? :)
   http://vanocni.datart.cz/marie-dohnalikova-si-preje-digitalni-zrcadlovka-nikon/    díky :))

22 Ebi Ebi | Web | 26. listopadu 2011 v 15:19 | Reagovat

Ahoj, dáš mi prosím ozdoby? Díky. OPLATÍM.
http://vanocni.datart.cz/lucie-manasova-si-preje-notebook-sony/

23 Katka Katka | Web | 26. listopadu 2011 v 21:51 | Reagovat

Prosím daruj mi ozdobu http://vanocni.datart.cz/katerina-rosslerova-si-preje-kuchynsky-robot-kenwood
http://vanocni.datart.cz/martina-rosslerova-si-preje-ctecka-e-knih-iriver/
Moc dekuju

24 Blair ♥ Blair ♥ | Web | 27. listopadu 2011 v 9:48 | Reagovat

Pěkný blog !! :) ;-)  :-)

25 Fin* Fin* | Web | 27. listopadu 2011 v 11:42 | Reagovat

:)

26 Werpatt Werpatt | Web | 27. listopadu 2011 v 18:19 | Reagovat

Ahoj.Promin za reklamu,ale mohla by jsi mi dát ozdobu na stromeček.Ráda ti to oplatím:)
http://vanocni.datart.cz/veronika-mrackova-si-preje-ctecka-e-knih-iriver/

27 Werpatt Werpatt | Web | 27. listopadu 2011 v 21:16 | Reagovat

Ráda oplatím.Děkuji.Dáš mi odkaz na tvůj datart,abych mohla hlásnout.

28 ♥LiLi Píše♥ ♥LiLi Píše♥ | Web | 28. listopadu 2011 v 15:38 | Reagovat

Ahoj prosím hlásneš mi prosím za Datart?Klidně oplatím jen stačí poslat odkaz.Můj je zde http://vanocni.datart.cz/eleni-karchnakova-si-preje-tablet-samsung/ napiš prosím kolikata ozdoba to byla,předem díky :-)

29 Werpatt Werpatt | Web | 29. listopadu 2011 v 20:34 | Reagovat

už jsem hlásla.356-358 ozdoba.

30 Wendy Wendy | Web | 30. listopadu 2011 v 16:42 | Reagovat

Ahoj, prosím dáš mi ozdobu?
  Byla bych ti vážně MOC vděčná
http://vanocni.datart.cz/vendula-vaculova-si-preje-ultrabook-asus/
Hlasuju:)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama